K několika pravopisným vlastnostem českých úředních zápisů knížectví opolského a ratibořského z 16. století

Příspěvek je věnován pravopisu v textech z fondu knížectví opolského a ratibořského ve vrati-slavském Státním archivu. Sbírka patří k důležitým svědectvím užívání českého jazyka v hornoslez-ských kancelářích a úřadech, zahrnuje dosud málo poznané listiny, listy a knihy z období od konce 15. stol. do r. 1731, značnou část tvoří texty z 16. stol. V úvodní fází soustavného zpracování toho materiálu byl proveden rozbor vlastností psaní tupých sykavek a polosykavek (včetně ř) v 15 textech z 16. stol. Jsou to rysy determinující typ pravopisu v písařském úzu, určují též míru jeho účinnosti. Psaní souhlásek š, č, ž, ř se v popisovaných textech nevzdaluje stavu, jenž byl určen pro rukopisy z Čech a Moravy (Porák, 1983), je však bližší pravopisnému písařskému úzu první poloviny 16. stol. — je konzervativnější a víceznačnější (což může ztěžovat interpretaci regionálních vlastností jazyka). Pozornost si v textech zaslouží náznaky rozdílů funkčně stylové povahy — větší pečlivost v textu koresponduje s využíváním účinnějších prostředků diakritického pravopisu.

Jazykové povědomí a jazyková intuice z perspektivy interkomprehense

Článek argumentuje pro nutnost redefinice pojmu jazykového povědomí („świadomość językowa”). Představuje pojem komunikační jazykové povědomí, jež se skládá ze dvou překrývajících se stránek procesu komunikace. První je rozměr systémový, druhá — rozměr interakční. Tato perspektiva zároveň umožňuje lépe interpretovat fenomén interkomprehense.

O konceptu zkoumání turcismů v českém jazyce

Článek ukazuje různé koncepce výzkumu tureckých výpůjček v současném českém jazyce ve srovnání s polským přístupem. Vnímá spíše nevelký zájem jazykovědné bohemistiky o tuto problematiku a popisuje některé problémy s porozuměním pojmu turcismus a řadí ho mezi výrazy, které mají význam širší, například orientalismus nebo dokonce arabismus. Uvádí též příklady interpretace slov tureckého původu ve slovnících. Příspěvek naznačuje také možné přímé i nepřímé cesty slov z turečtiny do češtiny a formuluje otázku jazyka zprostředkovatele v kontaktech mezi tureckými jazyky a češtinou a polštinou.

Языковая агрессия, выраженная директивными речевыми актами (требования)

В настоящей статье рассматривается проблема агрессии в современной коммуникации. Представлены дефиниции этого явления, разработанные разными исследователями. Далее объясняется, почему директивные акты речи являются хорошим средством для выражения языковой агрессии. В последней части исследования представлены примеры агрессивных высказываний, в которых были употреблены директивные акты речи — требования.

„Obouváme svět” — pár slov o jazyce reklamních textů společnosti Baťa

V článku autorka uvádí komentáře a postřehy k reklamnímu jazyku české společnosti Baťa na základě vybraných příkladů — předválečného a moderního materiálu. V první části článku autorka představuje stav výzkumu problematiky jazyka české reklamy. Prezentuje také stručné definice reklamy, což jsou akronymy tvořené prvními písmeny slov definujících reklamní modely (SLB, AIDA, ADAM, DIPADA), s nimiž reklamní obsah uvedený v článku úzce souvisí. Druhá část pojednává o rozsahu marketingových aktivit souvisejících s jazykem Batových reklam. V souhrnu uvádí seznam lexikálních determinantů, které charakterizují slovní identitu značky Baťa. Nejčastější jsou adjektiva, stejně jako přivlastňovací a osobní zájmena, zejména ve 2. osobě množného čísla, což souhlasí s nejnovějšími výzkumy jazyka české reklamy.

Руская і англійская: Мовы меншасцей у Еўропе?

Тэрмін „меншасць” для этналінгвістычна вызначанай групы, якая пражывае ў этналінгвістычна „чужой” нацыянальнай дзяржаве, быў цвёрда ўведзены ў лексікон міжнародных адносін і міжнароднага права пасля Першай сусветнай вайны. У гэтых сферах гэты тэрмін быў абмежаваны Цэнтральнай Еўропай, дзе фактычна ўжываўся Вільсанаўскі прынцып этналінгвістычнага вызначэння нацыянальнага самавызначэння. У сваю чаргу гэты тэрмін спрыяла стварэнню заканадаўча замацаваную калакацыю „мова меншасці”. Пасля канца камунізму абодва тэрміны сталі асновай для фармулёўкі і рэалізацыі правоў меншасцей на прасторы Савета Еўропы ад Грэнландыі і Лісабона да Уладзівастока і Камчаткі. Аднак выкарыстоўваць тэрміны меншасць і мова меншасцей для характарыстыкі русафонскіх груп, якія жывуць за межамі Расіі, здаецца, мае мала сэнсу. У адваротным выпадку мы павінны таксама казаць пра англійскую мову як мову меншасці і пра англафонскія супольнасці, рассеяныя па сённяшняй Еўропе, як меншасці. Але мы гэтага не робім, бо англійская мова не звязана з адзінай нацыянальнай дзяржавай, і яе (пост-)імперскі і гегемантычны характар нельга пасапраўднаму ахарактарызаваць як «мінарытарны» па сваім характары. Тое ж самае тычыцца і рускай, хоць яе гегемонны статус у значнай ступені абмежаваны постсавецкімі дзяржавамі (разам з Манголіяй і Ізраілем).