Síla stisku ruky u sportovních gymnastek

Tělesný habitus sportovních gymnastek je dán náročností tohoto sportu. Sportovní gymnastky musí krom dalších charakteristik disponovat i silou v horních končetinách. V rámci naší práce jsme se soustředili na sílu stisku ruky, který je vhodným ukazatelem celkového stavu silových schopností svalstva. Tento ukazatel byl doplněn o měření tělesné výšky, hmotnosti a obvodů předloktí. V rámci výzkumu byly celkem změřeny tyto charakteristiky u 42 sportovních gymnastek, které byly porovnány dle věkového rozdělení s hodnotami 68 studentek. Vyhodnocení proběhlo u 40 gymnastek a 52 studentek. Rozdíl v síle stisku ruky gymnastek a kontrolní skupiny byl nalezen v případě první a druhé věkové kategorie. Rozdíl v tělesné výšce byl nalezen pouze ve třetí věkové kategorii. Bylo též zjištěno, že se tělesnou výškou v nižším věku sportovní gymnastky neodlišují, ale byla u nich pozorována zvýšená svalová síla horních končetin.

Multispecies curiosities and ethnographies

Příspěvek popisuje vznik vícedruhové etnografie jako formy znásobení zkušeností a popisů za hranicemi lidského druhu. Navzdory tomu, že definice vícedruhovosti je poměrně nedávná, autor v článku tvrdí, že zájem o začlenění jiných než lidských bytostí do etnografického úsilí se datuje již od počátku disciplíny. Příkladem tohoto zájmu je text The American Beaver and His Works (Americký bobr a jeho práce) napsaný roku 1868 Henrym Morganem, v němž autor tato zvířata účinně zařazuje do své etnografie. Článek pojednává o tom, že vícedruhový přístup může podpořit předefinování hlavních rysů etnografického výzkumu.

Pokus o definíciu archetypálnej postavy šibala

Na transžánrovo a transkultúrne pestrej vzorke starobylých textov (prednostne mýty a rozprávky) sa pokúsime predložiť systematickú rekognoskáciu šibalskej postavy: načrtnúť základný mytologicko-rozprávkový profil a cez to na základnej úrovni pojmovo uchopiť jej archetypálny význam. Ide o rekognoskačný výskum, počas ktorého sa budeme opierať o teórie bádateľov z medziodborovej oblasti komparatívnej mytológie a religionistiky (J. Campbell, J. Komorovský, K. Kerényi), kultúrnej i štrukturálnej antropológie (P. Radin, C. L. Strauss) a hlbinnej psychológie (C. G. Jung).

GROWTH: Functional Data Analysis of the human height postnatal growth in an on-line application

Sledování individuálního růstu je v pediatrické praxi vyžadováno denně a často je doprovázeno potřebou podrobnějších analýz. Analýzu lidského růstu potřebují také sportovní antropologové a výzkumníci v oblasti biologie člověka. Přínosem by tedy byla pokročilá a zároveň snadno použitelná a bezplatná aplikace, která by pediatrům, auxologům a výzkumným pracovníkům v oblasti biologie člověka umožňovala provádět hloubkovou analýzu postnatálního růstu. Aplikace GROWTH byla vyvinuta na základě pochopení biologických procesů lidského růstu a matematických přístupů, které poskytují nejvhodnější model pro individuální (longitudinální) empirická data. Aplikace je navržena tak, aby ji bylo možné používat v každodenní pediatrické praxi. Poskytuje lékařům nástroje pro sledování růstu, předpovídání dosažené výšky a diagnostiku patologických růstových vzorců. Pokročilá analýza zahrnuje odhad časování hlavních růstových milníků. Současná verze je vyvrcholením několikastupňového vývoje aplikace a je založena na metodě FPCA (funkční analýza hlavních komponent) s numerickou optimalizací. Výstupní parametry jsou snadno použitelné a zobrazují se numericky i graficky.

Jacob Burckhardt a antropologický pojem kultury jako výraz historického konzervatismu

Kategorie kultury se prosadila v anglosaském světě v dílech představitelů klasického evolucionismu v antropologii Edwarda Burnetta Tylora, Johna Lubbocka nebo Lewise Henryho Morgana jako klíčový nástroj studia a porozumění lidské odlišnosti a rozmanitosti, který umožňoval emancipovat západní antropologického a historického myšlení od rasového konceptu. Zmínění autoři intelektuálně navazovali na odkaz představitelů skotského osvícenství, Adama Fergusona, Johna Millara nebo Williama Robertsona, kteří chápali dějiny lidstva jako progresivní sled univerzálních fází směřujících k dosažení nejvyššího morálního a materiálního stádia v podobě civilizace (Budil 2003, 85–89). Vůči této kombinaci skotského osvícenského progresivismu a antropologické instrumentalizace kultury lze nicméně postavit původní německé vymezení pojmu kultury, které je spjato s konzervativní reakcí na osvícenství a jež je bližší současným antropologickým a historickým vědám, které se oprostily od etnocentrického a ideologicky zatíženého pojetí univerzálního pokroku zosobněného západní civilizací. Tuto interpretaci kultury odrážející konzervativní historický pesimismus a obavy z dalšího vývoje západní společnosti lze ukázat na osobě a díle velkého švýcarského historika Jacoba Burckhardta, jehož Kultura renesance v Itálii, znamenala nejenom průlom ve studiu renesance, ale také důležitou inspiraci při zrodu moderního studia kulturních dějin a historické antropologie.

Ergotizmus v minulosti. Úloha námeľu v čarodejníckych procesoch a jeho využitie v medicíne v 19. storočí

Cieľom tohto príspevku štúdie je ukázať, akú úlohu zohral námeľ ako pôvodca ergotizmu v minulosti. Štúdia prináša charakteristiku ergotizmu a dáva ergotizmus do historických súvislostí. V prvej časti sa zameriava na všeobecnú charakteristiku otravy námeľom u človeka. Opisuje dve formy ergotizmu (konvulzívnu a gangrenóznu). Na základe doterajších výskumov zhodnotí rolu ergotizmu počas honov na čarodejnice v období ranného novoveku. Druhá časť práce prináša pohľad na využitie námeľu v lekárstve a lekárenstve v 19. storočí. Text vychádza z dobových článkov vydávaných v odborných periodikách na českom území, konkrétne v Časopise lékařů českých, Zdravotnickém věstníku a Časopise českého lékarnictva. Prezentované je najmä, aké účinky lekári v 19. storočí námeľu, ako pôvodcovi ergotizmu, pripisovali, či bol považovaný za liek a aké mal prípadné využitie.

Nové poznatky o šibenici v Bystřici nad Pernštejnem

Městské popraviště v Bystřici nad Pernštejnem se nacházelo na dobře viditelném kopci jižně od městské zástavby. Z původní šibenice čtvercového až mírně lichoběžníkovitého tvaru o vnější délce 4 až 4,5 m se dochovalo do výšky 65 cm kamenné ohrazení. Zkoumaná byla vnitřní část šibenice, kde se nacházely vrstvy kamenů, perleťářského odpadu a suti proložené humusovitou mezivrstvou s četnými rozptýlenými i anatomický uspořádanými lidskými kostmi. Na dně šibenice byl odkryt neporušený hrob chlapce ve věku kolem 13 let. Při odkryvu vnitřní výplně šibenice se našly zlomky keramiky datovatelné od přelomu 15. a 16. století do 18. století; nalezené záponky typu háček a očko a knoflíky byly běžnou součástí oděvu; hřebíky, železný nůž a srp pravděpodobně souvisely s provozem na místě. Nalezené stříbrné mince české, polské a korutanské ražby jsou datovatelné do 15. až 17. století. Sondáží byla zkoumaná terénní hrana, která vymezovala areál popraviště. Po ukončení výzkumu byl vnitřní prostor šibenice a její okolí upraveno v souvislosti s budováním lesní stezky.

Romská identita

Cílem tohoto článku je představit čtenáři problematiku romské identity a sebeidentifikace v romské etnické komunitě, a dále představit nesoulad mezi sebeidentifikací (romské pojetí “já”, také nazývané jako “romipen”) a zřejmou obecně předpokládanou identitou romských osob. Mnoho výzkumníků je toho názoru a statistiky dokládají, že dochází k pomalému vytrácení sebeidentifikace s romskou etnickou komunitou. Dále bude stručně představena důležitost jazyka jako jednoho z hlavních faktorů přispívajících k utváření identity společně se sníženou ochotou romských rodičů učit své děti romský jazyk. Tato skutečnost je dokládána výroky romských rodičů a pracovníků, kteří pracují s Romy. Nakonec budou vzneseny pro metodologii plynoucí důsledky nesouladu mezi sebeidentifikací a zjevně předpokládanou identitou.

Eurázijské kultúrne kontexty slovenskej ľudovej čarodejnej rozprávky

Štúdia obsahuje analýzu a interpretáciu slovenského rozprávkového materiálu v kultúrno-antropologickom kontexte (s dôrazom na antropológiu umenia, antropológiu náboženstva a symbolickú antropológiu). Materiál zahŕňa najdôležitejšie zbierky s prevahou čarodejných rozprávok z reprezentatívnych zberov 19. storočia na Slovensku (preromantická, romantická a postromantická škola). Upozorňujeme na svetonázorový a hodnotový antagonizmus dvoch kultúrnych komplexov (agrárneho a nomádskeho) v eurázijskom regióne a ich pretavenia do príbehového konfliktu prislúchajúcich symbolických foriem v sledovaných rozprávkach a ich typových variantoch. Jadrom príbehovej aktivity je iniciácia čarodejníka/šamana, ktorá je v opisovanej podobe odvoditeľná z prevalencie duchovných predstáv nomádskeho kultúrneho komplexu s afinitou na symboly uranovského okruhu. Za najpravdepodobnejšie centrum dominantných ideových foriem sledovaných rozprávkových príbehov považujeme Strednú Áziu.

Renesanční ideál krásy: Tizianova Toaleta mladé ženy

Předmětem studie je uměnovědná deskripce, analýza a interpretace Tizianova plátna Toaleta mladé ženy (1512−1515) z Obrazárny Pražského hradu. Ve studii je uplatněn ikonografický přístup k výkladu konkrétních motivů, včetně postižení historických, výtvarných i literárních předloh a vlivů. Pozornost je kladena zejména na motiv zrcadla, zrcadlení a renesanční ideál ženy v kontextu dobové módy, péče o tělo a tělesný půvab. V této souvislosti je popsán a analyzován také vznik ženského polovičního portrétu jako výtvarné inovace v dílech benátských mistrů první třetiny 16. století. Studie neopomíjí ani další verze a variace tohoto plátna z okruhu dílny Tiziana nebo malíře, kteří ve své umělecké tvorbě navázali na obraz Toaleta mladé ženy. V závěru studie je prezentován akviziční osud plátna a jeho výskyt ve sbírce Rudolfa II. na Pražském hradě.