Horse Assisted Education (,,Učení s asistencí koní“) a jeho potenciál v oblasti pedagogiky a environmentální výchovy

Předkládaný text má ambici představit čtenáři v obecnější rovině proud výchovného a vzdělávacího působení označovaného jako Horse Assisted Education. Text je snahou o představení možnosti jak lze metodu HAE (Horse Assisted Education) reflektovat v pedagogice a jak ji uvést do školní a volnočasové praxe dětí. Autorka textu vidí potenciál HAE v oblasti environmentální výchovy. Tento proud je možné začlenit do široké skupiny metod a přístupů zážitkové pedagogiky využívající programy se zvířaty pro podporu rozvoje přírodovědné a environmentální gramotnosti a také osobnostního rozvoje.

Současná podoba environmentální výchovy a její potenciál v ovlivňování environmentálního uvědomění žáků

Článek představuje výsledky výzkumu, který se zabýval analýzou environmentálního vzdělávání žáků středních škol s důrazem na prozkoumání faktorů ovlivňujících pro-environmentální chování. Výzkum využívá model sestavený na základě metody TPB (Theory of Planned Behavior) a metody NAM (Norm Activation Model). Z analýzy je patrné, že značná část žáků považuje současnou environmentální výchovu za nedostatečnou. Nejčastějším zdrojem informací se v oblasti environmentálního vzdělávání stává pro žáky internet a sociální sítě. Stěžejním determinantem pro-environmentálního chování jsou dle výsledků výzkumu postoje a normy respondentů, které je možné v rámci environmentálního vzdělávání ovlivnit skrze budování povědomí o důsledcích chování. Článek se také vzhledem k odlišným výsledkům jednotlivých zahraničních studií obdobného zaměření zamýšlí nad důležitostí lokálního výzkumu v oblasti rozvoje environmentálního vzdělávání, který je v oblasti analýzy determinantů environmentálního uvědomění stále na samém začátku.

Metodika zajištění kvality otevřených vzdělávacích zdrojů pro vysokoškolské vzdělávání

V rámci metodiky popisujeme jak správně využívat a vytvářet kvalitní otevřené vzdělávací zdroje (OER), přičemž se zaměřujeme na zdroje na bázi MediaWiki softwaru, jež se označují také jako wiki systémy. Zabýváme se také otázkou, jaké předpoklady pro tvorbu kvalitních online zdrojů je nutné zajistit, např. po stránce obsahu, práce redakčního týmu, technických parametrů prostředí atd. Metodika je určena jak těm, kdo vzdělávací materiály tohoto typu tvoří a chtějí se dozvědět jaké předpoklady by měly být splněny pro zajištění kvality, tak i těm, kdo tyto materiály užívají, vzhledem k tomu, že jim může pomoci při orientaci v informačním prostředí.

Syntéza kreativního učení a vzdělávání pro udržitelný rozvoj v České republice

Tento článek pojednává o pedagogickém přístupu Vzdělávání pro budoucnost (VpB) propojujícím dva vzájemně provázané podpůrné modely kompetencí: Klíčové kompetence pro udržitelnost (Rieckmann 2017) a model Kreativní návyky mysli (Lucas, Claxton, & Spencer, 2013). Uvedený přístup se týká některých problémů implementace vzdělávání pro udržitelný rozvoj tím způsobem, kdy žáci sami stanovují svou vizi a svůj závazek k provedení změny. Mezi tyto problémy patří : 1) Ekologické vzdělávání se i nadále vede v duchu scientismu, který neumožňuje studentům pochopit sociální a společenské souvislosti hlavních příčin environmentálních problémů a uvědomit si „možnosti konat“ vlastní jednotlivcům i společnosti; 2) Vzdělávání pro udržitelnost často vychází z transmisivních modelů vzdělávání. Je však třeba přejít k participativním, socio-konstruktivistickým, transformativním modelům; 3) Mnoho z kompetencí, které potřebujeme, abychom dokázali čelit problémům 21. století, se nachází mimo kognitivní oblast, především v oblasti afektivní (UNESCO, 2017); 4) Může být nedostatečné pochopení způsobu, jakým se budoucnost „přihodí“. Článek shrnuje, jak se projekt vztahuje k Akční kompetenci (Jensen & Schnack, 1997) a modelu participace (Lundy, 2007), za účelem vytvoření efektivního přístupu k rozvoji udržitelných kompetencí a rozvoji sebepojetí žáků jako aktérů změny. Popisuje implementaci pilotního projektu VpB ve čtyřech třídách základních škol (1.–9. třída) a pozitivní dopad rozvoje kompetencí u účastníků.

Permakultura a její inspirace pro oblast společného (inkluzivního) vzdělávání

Text je kratším zamyšlením nad podněty, které může přinést permakultura do inkluzivního vzdělávání.

Editorial 2021/XVI/1

Vážení čtenáři, příznivci Envigogiky, V době, kdy píšu tento úvodník, se má na nebi objevit polární záře. Co paměť sahá, nikdy předtím tu nebyla. Jenomže co tu dřív nebylo, se teď ukazuje nepříjemně často. Žijeme v období přechodu a s tím spojených nejistot; čekáme na znamení. Náznak nebo předzvěst toho, co přijde – v dobrém, nebo ve zlém... Jdeme na noční výpravu. Na nebi hvězdy, jasné, kolem obzorů blednoucí. Mraky jako mléčné dráhy napříč oblohou. A stromy stále těsněji svírající horskou cestičku. Vzduch je nečekaně vlahý, bez trpké příchutě tlení, i přes pozdní podzim. Vystoupáme až na vrchol kopce, jenže i ten je zarostlý stromy. Hledáme průhledy, nic ale nevidíme. Ráno se ukazuje, že nikdo (v celých Čechách) taky nic nevidí. Snad možná zítra – příště. Naděje napnuté k příště – to je zkušenost posledních let a teď už desetiletí. Nenechat si ukrást budoucnost, to jsme se zatím nenaučili. I když je věda docela účinnou obranou proti manipulaci, neumí popsat to, co by být mohlo. Co bychom měli teprve uskutečnit ... a tak zkoumáme terén nejistoty a hledáme orientační body. Znamení. Jak dobré může být to, co je zatím zcela neznámé? Musíme se rozhodovat, i když nevíme. Také naši autoři osahávají terén neznámého: toho, co můžeme jen (ze své perspektivy) zakoušet. Lukáš Nekolný na příkladu proměn zoologických zahrad ukazuje, jak se vyvíjí vztah člověka a (divokého) zvířete – mění se koncept, na němž jsou založeny, a následně i jejich vnější podoba. Původně měla tato zařízení symbolizovat lidskou moc nad přírodou, předvádět její „živé exponáty“; teprve postupně přechází k ochraně druhů a tzv. edutainmentu. Tuto vzdělávací roli zoo ovšem problematizuje Marie Hrdá: z výsledků mezinárodních výzkumů vyplývá nejednoznačnost dopadu na environmentální cítění, hodnoty a postoje návštěvníků, i jejich znalosti o přírodě. Pokud se ale na přínosy zoo podíváme z etického hlediska, vidíme ale další možné okruhy jejich vlivu. Rozpor mezi těmito dvěma názory na (ne)přijatelnost „věznění“ divokých zvířat, jakkoli je morálně odůvodněné, ovšem může být jen zdánlivý – zmizel by, pokud by zoo byly jen ukázkou divočiny, nikoli jejích posledním útočištěm. Což je posun, k němuž dochází a přispíváme k němu i my, svými stále stoupajícími nároky. Životní styl obyvatel planety začíná být totiž ve svém součtu neudržitelný. Hrozí, že lidská rozpínavost pohltí poslední zbytky přírody a jejích původních mimo-lidských obyvatel. Zabránit tomuto vývoji by asi mohla změna systému (to zatím nevíme), drobně přispět k ní ale může i každý z nás. Vědomá, odpovědně rozmýšlená volba spotřební strategie je jedním ze způsobů, jak nepříznivý stav řešit na individuální úrovni. My všichni jsme spotřebitelé, stejně jako jsme i občany, a to, jak (společně) naplňujeme tyto dvě role, teprve formuje ekonomický a politický systém. Úloha vzdělávání je tak zásadní pro utváření příští podoby světa (bohužel vzdělávací systém tuto naši každodennost s velkým dopadem na jeho stav systematicky opomíjí). Jak kultivovat spotřební chování směrem k šetrnosti, naznačují dva články tohoto čísla: Vzdělání k udržitelné spotřebě a životnímu stylu... představuje širší souvislosti a teoretické základy, což doplňuje druhý text – navrhuje, jak odpovědné chování rozvíjet v praxi, například i s využitím podkladových materiálů pro učitele k tomu vytvořených. Podobné úvahy bývá užitečné rozšířit o perspektivu třetího světa; co se týče odpadních plastů (vedlejšího produktu spotřeby), zvažuje Loveth Aikowe možnosti (a limity) environmentální vzdělávání na vysokoškolské úrovni v Nigérii. Jde o zemi, kde jednotlivci musí být hlavními činiteli žádoucích změn, protože systém často nefunguje (což této zkušenosti zajišťuje platnost celkem obecnou). K debatě o udržitelných zvyklostech v oblasti stravování a produkce potravin přispívá i text kolektivu autorů z Jihočeské univerzity – zkoumají, na čem je založena pěstitelská gramotnost u žáků na druhém stupni základních škol. Vědomá změna hodnot a zvyklostí je ale pouze jedním ze způsobů, jak působit na podobu (naší společné) budoucnosti. Tato budoucnost totiž už dávno není to, co bývala – pouhým prodloužením, extrapolací pozitivních aspektů současnosti dosáhneme spíše nebývalého nárůstu jejích nepříznivých dopadů. Osvícenější část populace hledá a zkouší alternativy, a přesto vzděláváme stále pro svět, který zde je nebo spíše byl v (poněkud idealizované) době minulé. Jak rozvíjet představy o budoucnosti, a podpořit jedince, aby potřebné změny uskutečnili, se dozvíte v článku mapujícím základní předpoklady vzdělávání pro budoucnost – je především souhrnem celosvětových debat na toto téma. K přemýšlení o budoucnosti patří ovšem i zamyšlení nad tím, co bylo: v tomto čísle Envigogiky diskutuje o roli médií při formování (po)vědomí o environmentálních problémech a podpoře kritického myšlení, i o jejich historické podobě na Slovensku náš kolega a člen redakční rady Mikuláš Huba. Naplnit naděje na dobrý život v budoucnosti, když přitom minulost nemá být zapomenuta ani zavržena, bude těžké, musíme se o to ale soustavně pokoušet. Dělejte to s námi, jednou z cest je – psát (a učit) o něčem, co by mohlo být, ale zatím není. Hodně příležitostí k zamyšlení (a případně i čas na sepsání Vašich myšlenek) Vám přeje za Envigogiku Jana a Jirka Dlouzí

Comparing public support for wildlife protection and climate protection

In this study we provide a detailed analysis and comparison of the public support for climate protection and wildlife protection using nationally representative data from the Czech Republic. The results of regression analyses have shown that support for both protections is significantly increasing with growing pro-environmental beliefs of people, leisure time they spent in nature and their altruism. Support for climate protection also rises with higher election participation, left-wing political orientation and younger age. Support for wildlife protection increases with growing trust in non-profit organizations while decreases with growing trust in science & research institutions. The comparison of groups defined according to their consent with climate protection and wildlife protection showed that support for wildlife protection can be characterized as a more inclusive environmental attitude than support for climate protection. The paper discusses the implications of these findings for protagonists of environmental politics and ways how they approach the public.

Myšlení budoucnosti a potřebnost transformativního přístupu ve vzdělávání

Článek se věnuje potřebě transformovat vzdělávání, aby se podpořila osobní angažovanost žáků potřebná k nastartování společenských změn k udržitelné budoucnosti. Autoři se zabývají perspektivou budoucnosti ve školním vzdělávání – ukazuje, jak bychom mohli podpořit studenty při překonávání apokalyptických vizí budoucnosti, a/nebo omezit spoléhání se na technokratická řešení, která je zbavují odpovědnosti, protože neposkytují žádný prostor pro představu o tom, jak je možné aktivně přispívat a spolupracovat na utváření budoucnosti. Zkoumáme způsoby, jak žáci mohou kriticky zpochybnit dogma, že „neexistuje alternativa“ k současnému dominantnímu, sebezničujícímu systému, a poskytujeme přehled pedagogických přístupů, které podporují žáky v kritickém hodnocení vlastních hodnot a zapojují jejich představivost tak, že vytváří alternativní vize budoucnosti. Článek nabízí přehled o zdrojích, které poskytují inspirativní příklady k podnícení naší představivosti týkající se toho, co možné a co se již děje. Představuje aktivity, které jednotlivcům a pedagogům zprostředkují porozumění „imaginace“ budoucnosti, a podpoří jejich reflexi sebe sama jakožto činitele změny.

Masmédiá na Slovensku a ich úloha pri formovaní (po)vedomia o environmentálnych problémoch a podpore kritického myslenia

Napriek rozmachu sociálnych sietí prostriedky masovej komunikácie (masmédiá) naďalej zohrávajú dôležitú a nezastupiteľnú úlohu v spoločnosti. Od šírenia informácií, cez formovanie verejného povedomia až po relax a zábavu- V príspevku sme sa zamerali na úlohu, ktorú v uplynulých 30 rokoch zohrali a zohrávajú médiá na Slovensku pri formovaní (po)vedomia o environmentálnych problémoch a pri podpore kritického myslenia. Všímame si pritom zmeny, ktorými masmédiá prešli od porevolučného obdobia začiatkom 90-tych rokov minulého storočia cez rôzne vývojové až po súčasnosť. Bližšie si všímame niektoré environmentálne kauza a ich aktérov, ako aj postoj kľúčových elektronických a printových médií k nim. Hľadáme odpoveď na otázku, ktoré environmentálne relevantné témy dominovali a dominujú v našom mediálnom priestore? Mapujeme vznik, fungovanie a zväčša i predčasný zánik environmentálne orientovaných médií, relácií a pod. Pýtame sa, čo sa stalo s ich protagonistami, resp., kto ich nahradil a kto je dnes reálnym či potenciálnym nositeľom tých tém v slovenských médiách. Prinášame výsledky niektorých aktuálnych výskumov. Snažíme sa identifikovať hlavné problémy, prekážky a nedostatky, ktoré bránili a bránia tomu, aby si médiá plnili svoju úlohu v tejto oblasti efektívnejšie a navrhujeme niektoré opatrenia či riešenia. Napriek rozmachu sociálnych sietí prostriedky masovej komunikácie (masmédiá) naďalej zohrávajú dôležitú a nezastupiteľnú úlohu v spoločnosti. Od šírenia informácií, cez formovanie verejného povedomia až po relax a zábavu- V príspevku sme sa zamerali na úlohu, ktorú v uplynulých 30 rokoch zohrali a zohrávajú médiá na Slovensku pri formovaní (po)vedomia o environmentálnych problémoch a pri podpore kritického myslenia. Všímame si pritom zmeny, ktorými masmédiá prešli od porevolučného obdobia začiatkom 90-tych rokov minulého storočia cez rôzne vývojové až po súčasnosť. Bližšie si všímame niektoré environmentálne kauza a ich aktérov, ako aj postoj kľúčových elektronických a printových médií k nim. Hľadáme odpoveď na otázku, ktoré environmentálne relevantné témy dominovali a dominujú v našom mediálnom priestore? Mapujeme vznik, fungovanie a zväčša i predčasný zánik environmentálne orientovaných médií, relácií a pod. Pýtame sa, čo sa stalo s ich protagonistami, resp., kto ich nahradil a kto je dnes reálnym či potenciálnym nositeľom tých tém v slovenských médiách. Prinášame výsledky niektorých aktuálnych výskumov. Snažíme sa identifikovať hlavné problémy, prekážky a nedostatky, ktoré bránili a bránia tomu, aby si médiá plnili svoju úlohu v tejto oblasti efektívnejšie a navrhujeme niektoré opatrenia či riešenia.

Environmental Awareness and Plastic Recycling Behaviour of Nigerian Undergraduates

Several prior studies globally have linked education with environmental awareness and behaviour, however there is a need to address the research gap in developing countries on the impact environmental education can have on pro-environmental awareness and in promoting pro-environmental behaviours (PEB) especially among university students. This paper takes into account the influence of social norms on PEB such as plastic recycling and promotes the notion of sustainable education in Higher institutions of learning in Nigeria. Recommendations for policy makers and universities are also reflected upon as Nigerian universities are urged to take pro-active steps towards adapting their curriculums and environmental volunteering activities. Furthermore, the study suggest sustainability literacy tests are incorporated into Nigerian university educational policies in other to promote pro-environmental behaviours among students.